Jako první s myšlenkou pořádání mistrovství skalár přišel v roce 2005 Arnošt Perger v kruhu svých přátel v tehdejším Klubu chovatelů živorodých ryb, který cca od roku 2002 pořádá tradiční ostravské akce a tak se i na konci srpna 2005 v Ostravě stalo. Hned následující rok se tohoto nápadu chopil F.Kolín a v rámci svých Akvafestivalů uspořádal v říjnu 2006 skaláršampionát v pražském kongresovém paláci. Třetí a čtvrtý šampionát pak uskutečnil opět majitel nakladatelství Aquapress F.Kolín na svých akcích v České Lípě v letech 2008 a 2009. Nyní přišla opět ke slovu Praha a v rámci tradičních akvaristických výstav pražského spolku Akvárium zal.1899 se letos uskutečnil tento šampionát.
Pořadatelé připravili pro soutěžní expozice celkem 99 funkčních nádrží o obsahu každé něco přes 110 litrů, které zapůjčil KChT. Soutěžilo celkem 98 expozic (ve dvou případech se jednalo o páry, v ostatních šlo o jednu rybu). To jsou tak všechny základní informace, které mohu nyní poskytnout, neboť ještě nebyla zveřejněna výsledková listina. Jinak si já osobně myslím, že přes různé drobnosti se pořadatelům šampionát velice vyvedl a gratuluji tímto i vítězům a těm, kteří se letos neumístili bych chtěl říci, že i oni jsou svým způsobem vítězi. Účastnili se se svými rybkami ojedinělé akce, která rozhodně stála za to a i jejich rybky byly hezké. Mezi exponáty jsem našel skutečně jen pár rybek, které bych já osobně na takovou soutěž neposílal, ale skutečně se jednalo cca o tři, čtyři kusy z té téměř stovky. Takže smekám přede všemi.
V tomhle tématu jsem se snažil poskytnout co nejucelenější foto informace o soutěžních exponátech. Prostředí skleníků Botanické zahrady v Praze Na Slupi je svým způsobem výjimečné a to tím, že vystavované živočichy v akváriích zde člověk může spatřit při přirozeném denním světle. Mnohá ryba zazáří svými přirozenými nádhernými barvami tak, jak ji nikdy v domácím akváriu neuvidíme. To je pozitivum skleníků Botaniky. Bohužel fotit ryby v takovém prostředí je pro takového blázna do fotografování ryb jako jsem já hotové utrpení a focení skalár v těchto konkrétních podmínkách už vůbec.
Jednak byla potíž v akváriích, která jsou asi 70 cm dlouhá a ještě k tomu bohužel polepená bělavou reklamou (kluci z Diskus klubu před časem nad nápadem to tak polepit skřípali zuby. Co vím od Vládi Glasera, tak se pokoušel z jednoho akvária tu tapetu sundat. Drží to na tom však lépe než židovská víra a tak se mu po hodině dřiny podařilo oloupat stěží něco přes polovinu, než to vzdal. Oni těch akvárek mají stovku, takže předělat pozadí je úkon neproveditelný.....). Když jsou v těch nádržích vystavováni terčovci, pro které ostatně byly nádrže zhotoveny, jedná se v rámci soutěží zpravidla o placky o délce či výšce těla mezi 15 – 25 cm a hlavně rybami s vysokým podílem černevé, modré či oranžové barvy. To se fotí naprosto jinak, než skaláry, které mají vesměs jako základ barvu bílou, která pokud je ryba dál jak deset centimetrů od přední stěny splývá s pozadím.
Je všeobecně známo a tady na skalárfóru už jsme o tom debatovali mnohokrát, že ani ty nejvyšlechtěnejší formy skalár nepreferují přesvícená světlá akvária. To je bohužel negativum výše popsaných nádrží na výše popsaném místě. Jednak ty ryby, které mají vyšší podíl světlých nebo dokonce bílých ploch na bílém pozadí splývají a jednak jsou skaláry valnou měrou tím prostředím stresovány do té míry, že většina soutěžních jedinců se ukrývá co nejvíce v zadních partiích. Je pak děsnej průser, jak uvidíte na mnoha fotkách exponátů, hrát si s grafikou obrázku světlejší ryby, která byla po celou dobu vaší návštěvy zalezlá u zadní stěny a ještě k tomu odstíněná bezmála sedmdesáti centimetry vody mezi objektivem a foceným předmětem. Cca pětina jedinců byla naštěstí natolik „voprsklá“, že exhibovala v přední partii nádrže a dalo se udělat alespoň pár slušnějších fotek.
Průšvih v takovém prostředí je fotit skaláry černé, protože pokud je takový jedinec dále jak dvacet čísel od přední stěny, mohl by si člověk oči vykoukat a stejně nemá na co zaostřit a automat je z toho taky hyn. Ještě větší a naprostý průser bylo v tomhle fotit ryby vysloveně bílé, platiny, světlé mramoráky, atd. Barva prostředí a světelnost dále moc dobře neposloužila divokým skalárám a leopoldkám, které se buď nevybarvily a nebo jejich v „normálním“ prostředí nádherná zbarvení tady naprosto zanikla. Dalším problémem je, když do skleníku začne svítit slunce a člověk nemá tu kliku, že je zrovna zataženo, protože přední stěna zrcadlí všechno možné (o autoportréty jsem skutečně neměl zájem a přesto, že jsem se snažil, seč jsem mohl, tu a tam ze mne nebo z foťáku kousek uvidíte). Taky stačilo, aby za mnou jen přeběhl někdo v něčem světlejším či strakatém a i když mi ryba zrovna pěkně zapózovala u přední stěny, nezbylo mi nic jiného než jinak kvalitní fotku prostě vymazat! Takže se nezlobte, že některé fotky jsou horší než hnusné, ale já jsem se snažil seč jsem mohl. Na jejich všemožných úpravách jsem strávil přes třicet hodin (páteční odpoledne a večer a celou sobotu až do noci), aby bylo vůbec na co koukat. Z 98 exponátů se mi povedlo udělat fotky 87, z toho cca čtvrtina je dost hrůza, ale mně šlo o to, aby tu bylo pokud možno alespoň nějak, třebas už jen pro tělesné srovnání tvarů těla a ploutví, publikováno všechno.
No a na závěr něco k rybám samotným. Pořadatelům se sešel zaplaťbůh dostatek altumů i leopoldů na obsazení jejich jednotlivých „divokých“ kategorií, stejně tak i divokých populací skalár. Byly zde i dva (pokud jsem náhodou něco nepřehlédl) kousky P.sp.“Nanay“ typ I. Jak praví pravidla, která pořadatelé uznali v hodnocení kategorií, minimum pro ustanovení kategorie jsou tři kusy. Takže to, že ryby označili jako P.scalare „C“ (divoká populace) chápu tak, že chtěli, aby tyto krásné kusy mohly soutěžit. Pokud by chtěl někdo polemizovat o otázce jejich erudovanosti, tak by s ledovým klidem mohli namítnout ta fakta, že oficiálně nebyly tyto ryby dosud popsány jako validní druh a nikdo nemůže vyloučit, že po patřičné vědecké práci nebudou zařazeny naopak jen jako lokální forma P.scalare.
Největšími mazáky z divokých typů byli bezesporu všechny P.altum a z nich samozřejmě Oldův obr, který vysloveně exhiboval u předku nádrže a fotit jej byla hotová slast! Oba již výše zmínění Nanay i všichni leopoldi byli po celou dobu u zaních stěn svých nádrží a ještě navíc byly tyhle ryby ke mně obrázeny zpravidla zády nebo čumákem, což byly naprosto nefotitelné pozice. Krásně zapózovala P.s.“Tocantins“ Honzy Haidingera a tady se bohužel projevila zase barva prostředí a přesvětlenost a u téhle lahůdky, stejně jako u divočáků Pavla Picky a všech Manacapuru (byly zde jen ryby typu II – dočekalovská linie) nijak nevynikla jejich krásná zbarvení. Pro mne osobně byly největší lahůdkou jedinci dodaní Barkym. Jednalo se o velmi vzácnou formu první skupiny systému chovatelských forem – o 1c, čtyřpruhou tmavou (hlavně samec odpovídal kresbě, samice měla pruhování trochu nepravidelné). Skladba chovatelských forem odpovídala současným trendům toho, co se nejvíce chová i prodává. Převažovali Koi, platina – stříbrobílá (jen těžko se v tom prostředí rozlišovalo, zda-li jde o 2a či 2b), pár různých mramorů, oranžoví Koi (Red Devil), kaliforňáci, několik mapových, pár zeber (světlá i kouřové), několik ryb zlatých a oranžovohlavých, Miro Hanzel představil krom jiného a plejády nádherných kaliforňáků také dva pěkné bicolory.
Z řad ČCK se účastnili Olda Zelený, Michal Pešek a Roman Rak. Takže všem soutěžícím čest za jejich práci a přeju hodně dalších úspěchů a pořadatelům enthusiasmus do dalších podobných akcí.
PS: Co se popisu obrázků týče, tak pro jistotu, abyste se v tom vyznali:
- č. nádrže / exponátu - moje vl. č. obrázku (většinu exponátů mám několik snímků) - kategorie, ve které byl exponát zařazen a hodnocen - název exponátu - v závorce jméno soutěžícího -
PS2: Nejsou vůbec vyfotografovány exponáty č. 6,24,69,79,80,81,82,83,84,85,86,89. Proč jsem vynechal nádrže 79 - 86 mi vrtá hlavou od pátku večera, kdy jsem vše v základu seřadil. Zbylé čtyři jsem vyřadil do mrtě, protože se vůbec nedalo koukat ani na jednu fotku - prostě tam nebylo možné rozeznat, oč jde, zda-li o rybu nebo cokoliv jiného...
- 01-02-F P.scalare - mapová 7a (Josef Chalupecký).jpg (74.91 KiB) Zobrazeno 22864 x
- 02-03-F P.scalare - mapová 7a (Josef Chalupecký).jpg (79.71 KiB) Zobrazeno 22919 x
- 03-03-E P.scalare - zlatá 9a (Josef Kůrka).jpg (69.54 KiB) Zobrazeno 22900 x
- 04-01-E P.scalare - zlatá 9a (Josef Kůrka).jpg (77.65 KiB) Zobrazeno 22830 x
- 05-01-F P.scalare - Koi oranžový 6f (Josef Kůrka).jpg (63.48 KiB) Zobrazeno 22821 x
- 07-01-B P.leopoldi (Josef Kůrka).jpg (73.8 KiB) Zobrazeno 22765 x
- 08-02-B P.leopoldi (Josef Kůrka).jpg (72.42 KiB) Zobrazeno 22832 x
- 09-01-C P.scalare Manacapuru II (Josef Kůrka).jpg (85.14 KiB) Zobrazeno 22817 x
- 10-01-C P.scalare Manacapuru II (Josef Kůrka).jpg (69.57 KiB) Zobrazeno 22795 x
- 11-01-F P.scalare - oranžovohlavá 2c (Jan Haidinger).jpg (78.1 KiB) Zobrazeno 22839 x
- 12-01-H P.scalare - Koi 6d (Jan Haidinger).jpg (75.08 KiB) Zobrazeno 22826 x
- 13-01-F P.scalare - Koi 6d (Jan Haidinger).jpg (67.15 KiB) Zobrazeno 22758 x
- 14-01-F P.scalare - Koi 6d (Jan Haidinger).jpg (60.02 KiB) Zobrazeno 22725 x
- 15-02-F P.scalare - zebra 8a (Jan Haidinger).jpg (71.65 KiB) Zobrazeno 22811 x
- 16-03-F P.scalare - mramor tmavý 6b (Jan Haidinger).jpg (78.59 KiB) Zobrazeno 22794 x
- 17-02-F P.scalare - kalifornská 7b (Jan Haidinger).jpg (76.16 KiB) Zobrazeno 22838 x
- 18-05-C P.scalare - Tocantins (Jan Haidinger).jpg (84 KiB) Zobrazeno 22777 x
